Moje dětství

Pocházím z rodiny,kde všichni byli dobře živeni.Maminka každý den navařovala teplou večeři,měla a má radost,když někomu chutná a nejlépe si i přidá a po obědě ještě nějaký sladký zákusek.

V raném dětství jsem problém s váhou neměla,s bratrem a sourozenci jsem byli neustále venku v pohybu.Zlom přišel v mých 11 letech,kdy jsem vážně onemocněla zánětem mozkových blan.Odvezli  mne do nemocnice,kde jsem jen dva týdny ležela.Uzdravila jsem se nad očekávání rychle,ale doktoři mi sdělili,že teď nesmím rok sportovat ani nijak se namáhat,jen odpočívat.A tak šla kila plíživě nahoru.

První pokusy hubnutí

V pátnácti jsem šla s bratrem do tanečních.Začala jsem si uvědomovat,že jsem silnější a chtěla bych se líbit.V té době natrefil otec na firmu,která nabízela tablety a koktejly na hubnutí.Vidina zhubnout více kilogramů se mi zalíbila a i otec byl firmou úplně nadšen.Nevím kolik už to tehdá stálo,ale vím,že hubnoucí kůra byla na měsíc za nemalé peníze.Měla jsem velkou radost,protože se mi podařilo shodit 8kg.Jenže jak to bývá u těchto diet,kila zase přišla nahoru a ještě něco k tomu navíc.Rozhodla jsem se,že to vezmu do svých rukou,a tak se střídaly dny kdy jsem jedla hodně málo,a potom jsem se zase přejídala,protože jsem měla ukrutný hlad.Doma jsem se snažila tancovat a cvičit,ale postupem času přišlo i malé sebevědomí,že nic nezvládnu a stres jsem zajídala sladkostmi,hlavně čokoládou a sušenkami.Nevím kolik jsem tehdá vážila (protože jsem se bála na váhu jen vstoupit),ale myslím ,že tak 84 kilo,při výšce 180cm.

Svatba a ...? dětí

I přesto,že jsem nebyla nejštíhlejší,tak jsem se po dvouleté známosti vdávala ve svých 20.letech za skvělého kluka,mého nynějšího manžela.Ze svatebních šatů jsem si nemohla moc vybírat i kvůli své výšce, a tak jsem shodila na 80kg.Díky motivaci,abych měla šaty které se mi líbily.To jsem byla podle BMI snad ještě v normě.

Hned po svatbě jsme čekali první mimčo a  to jsem na začátku měla i těch 78kg.V těhotenství jsem přibrala 14kg,které jsem do půl roku měla dole. Když bylo malé 11měsíců,tak jsem podruhé  otěhotněla,ale to už jsem přibrala 18kg a to na 96kg.Po porodu se mi povedlo je ještě shodit na těch osmdesát,ale potom jsem se časem nějak přestala hlídat,starosti s dětmi,málo pohybu,dali jsme se do stavění domu....a tak kila pomalu za další čtyři roky přišla zpátky.....neměla jsem sil s tím něco dělat .

Rozhodli jsme se,že bychom chtěli početnější rodinu (máme zatím dvě holky),a tak jsem i přes svou váhu :-( už 98kg, otěhotněla potřetí.To už se mi objevil zvýšený tlak,na který jsem musela v těhotenství brát léky a občas i cukr v krvi.Naštěstí jsem tentokrát přibrala jen osm kilo,ale i tak jsem se dostala na  úctyhodných 106kg a každé vážení u doktorky,byla děsná ostuda.

Pět let po dceři se nám narodil syn a dům jsme dodělali tak,aby se dalo alespoň obývat část domu.Povedlo se mi něco shodit a když bylo malému rok a půl rozhodli jsme se že synovi pořídíme.... jestli to vyjde ještě brášku... :-))

To už jsem se tolik nehlídala a tak jsem za těhotenství zase přibrala 18kg a to na hroznou cifru, až mi oči přecházely v sloup...115kg.....A povedlo se, máme dva kluky....Když byl synovi rok,rozhodla jsem se,že ač ještě trochu kojím, pustím se do pozvolného hubnutí.Sbírala jsem motivaci a sílu.Hnací silou mi bylo,že po třetím těhotenství se mi ozval žlučník,v těhotenstvích zvýšený tlak a cukr,dále v mých sotva 30ti letech pobolívání kolen a sestry i otec s diagnozou křečových žil,které bych také nerada dostala. Objevila jsem STOB na internetu a hned si na povzbuzení pořídila všechny jejich knihy.Vzdělávala jsem se ve zdravém jídle a motivovala lidmi z knihy S VAHOU  NA HOUPAČCE. Začala jsem si jídlo vážit a zapisovat do tehdá sebekoučinku na stobu,kde byl ještě v začátcích.Chodila jsem cvičit, doma jezdila na rotopedu a povedlo se mi shodit za pět měsíců18kg ( ze 111kg na 93kg.)

Byla jsem plná elánu a radosti, jak se mi daří. :-)  ...Dostala jsem i ocenění na srazu stobu DEN ZDRAVÍ v Praze.

V říjnu jsem se,ale dozvěděla,že čekáme mimčo......,a tak bylo po hubnutí... a kila šla zase rychle nahoru....  :-((

Teď je naší krásné Terezce 7 měsíců,a i když vím,že při kojení nemohu rychle hubnout,chtěla bych pomalu jít s vahou dolů.

Moc se za to stydím,že mám teď strašlivých 111kg,ale chci vás povzbudit a poděkovat,že nejsem na to  teď sama.Snad už zkončím s těmi neustálými houpačkami, a budu se zase cítit lépe...

Už se moc těším až bude jaro a budu moci vytáhnout kola, brusle a půjdeme ven s dětmi  a do přírody,protože sport to máme doma všichni moc rádi....

Přeji vám všem hodně shozených máslíček,hodně elánu a radosti z hubnutí :-))

Lenka